My jako fotografové chceme dodávat technicky dokonalé fotky - ostré, kompozičně v pořádku, barevně sladěné atd. Na druhou stranu vy jako klienti chcete mít vzpomínku. Mít krásnou památku na jedinečné neopakovatelné okamžiky. Zkrátka emoce. Něco doalba.

A tahle fotka je pro mě přesně TA hraniční situace.

Z technického hlediska není fotka zaostřená tam, kde by měla být. Ale ne vždy to jde. Zvlášť pokud chcete fotit momentky. I když my dnes máme, na rozdíl od klasických mistrů fotících na film, ve foťácích spoustu různých pomocníků, čekání na moment, jeho zachycení a předvídání máme stále společné. To se nezměnilo.

Protože na fotce je část mojí rodiny, cuklo a zvlhlo mi oko, když jsem ji viděl a zkrátka dostala mě, došlo mi, že ono hledání technické dokonalosti je prakticky spíš o našem fotografickém egu. Tohle přeci nejsou fotky na titulní stránky časopisů, to nejsou fotky s obrovskou produkcí na pozadí, to nejsou fotky do booku začínající modelky, to nejsou fotky pro firemní prezentaci. Tohle je kousek života. Zmražený čas. Něco co nenaplánujete. Ano je to naše řemeslo a chceme odvádět svoji práci co nejlépe to v danou chvíli umíme.

Ale fotografové, ruku na srdce. Kdo je váš největší kat? Klient nebo vy sami?